Polešovice - kolébka soulu
Myslím, že objev badatelů blízkých redakci našeho časopisu způsobí rozruch nejen v hudebních kruzích, ale setká se i s mnohem šírším společenským přesahem.
Mnohým z Vás je jistě blízký hudební styl soul. Neprožívá v dnešní době sice přímo konjunkturu, ale ruku na srdce, když někdy přijdeme z taneční party nebo punkového koncertu s vyrabovanými ušními bubínky, nejlepším lékem na ztrápené tělo a mysl je tento duchovnem prodchnutý, slzy do očí vhánějící styl. O to více možná překvapí můj objev. Dlouhodobým studiem dospěl jsem k názoru, že soul obsahuje mnohé prvky z jihomoravské lidové hudby. Její kořeny se mi pak s konečnou platností podařilo lokalizovat do Polešovic.
Toto zjištění, původně vratké, jsem podepřel množstvím důkazního materiálu. Důvodů tohoto ovlivnění byla jistě celá řada, ale jako nejdůležitější fakt se nám jeví to, že rodiče nekorunovaného krále soulu Jamese Browna (původním jménem Jakuba Hnědého) pocházeli z Polešovic. Kolébkou soulu je tedy polešovický hostinec Salajka s rozlehlou zahradou, kde se pořádaly v první polovině minulého století první soulové zábavy. Zakladateli tohoto hudebního stylu jsou vedle Jakuba Hnědého st. také Alois Němeček, Stanislav Běhávka a Jozef Luňák. Tento fakt také zcela mění pohled na původ slova soul (donédávna odvozovaného od anglického výrazu pro duši ).
Odborníci na nuance v dialektech jižní moravy dobře znají tzv. Nedakoňsko-polešovickou anomáli, která se projevuje tím, že některé výrazy Polešovjáků zní jako jakási degenerovaná čecháčtina. Typyckými příklady jsou ďoura, majou, dajou, padajou. Důvod je vcelku jasný. V době husitských tažení se v Nedakonicích a Polešovicích usadilo několik bojovníků natrvalo a můžeme tedy sledovat zakonzervovaný vzorek českého jazyka té doby.
Je zcela jasné, že jméno soul nemá nic společného s duší ale odvozuje se od slaných slz roněných dojatým publikem, kdy polešovičtí nestorové tohoto stylu říkali, že to dobře souluje.