Letadlo a jev - poznámky z cest
Paní tu svou ruku hryzala chtivě až barbarsky. Všichni jsme se na ni dívali. Museli jsme, nešlo to jinak. Letušky se dívaly, my také; piloti v kokpitu zase složitým systémem zpětných zrcátek a kamer.
Doposud tu paní hryzavou mám coby filtr. Pohybuje se mi před očima jako vlastní nos.
O tom, že jev lupičství jest v zemi této převelice rozmáhlý, darmo dlouze povídat, každý to ví. Všichni jsme nejmíň oběti, málokdo se pohybuje vně tohoto víru.
Můžou za to zejména Drahoš a Babinský. (Na požádání soukromě vysvělím do hloubi, případně i do šíři. Je to však čistá pravda už teď.)
Sám jsem pak od pátku vzorovou obětí, nějací neřádi mně totiž ukradli osobní vůz.
Proto jsem použil ten sympatický letecký spoj Praha - Kunovice.
Letadlo mělo velmi masivní ocasní ploutev. Vzpomínám si na jednu informaci ze zoo, že kytovec se potápí do hloubky až dvou kilometrů. Letadlo své ploutve použilo zase ke stoupání výš. Hladina se letěla na 18000 stopách. Nevím, proč ty holky letušky nevydělily údaj na km, asi dost pily. A vůbec, taky si toho možná nakonec vzaly moc...
No, letěli jsme tedy ve výšce kolem pěti kilometrů, výhled byl dobrý, dálnice pro srovnání nadosah. Po půlhodině se přistává, již za Brnem klesá.
Ta paní si však hryzala svou ruku tak zuřivě a chtivě, že celý zážitek z pozorování země rodné a známé mi zastiňuje její ohavný jev.
