CESTA OSAMĚLÉHO BOJOVNÍKA
Je to tady, jdu ze svou kůží na trh. Už několikrát jsem se odhodlával. Snad jsem si nevěřil? Ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Kdo nepohne prdelí, sice nic nezkazí, ovšem nikam se nedostane. Vždycky se mi chtělo psát takové ty melancholické stesky, jak všechno stojí za hovno. Od toho jsou však jiní, já jsem GuRu. Již pár let vím, že mým posláním je lidem pomáhat a ukazovat život z těch lepších stránek. Pokud chtějí, nikoho nutit nebudu.
Bude to spíš pro pány. Dámy sorry, ale klikněte si na Elle. Těm, které to chtějí číst dál, jen připomínám, že muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, ale potkali jsme se na Zemi a pravdu nemá nikdo z nás. Možná Bůh, Buddha, Alláh, Jehova či Manitú. Ti však nemají připojení na internet.
Znáte ten vtip:"Jaký je rozdíl mezi ženskou a žumpou? Žádný, buď je nasraná nebo vyčerpaná". Nic proti, každý toho máme občas nad hlavu a skláním se před každým, kdo zvládá všechno co musí a chce. Tedy alespoň z valné části.
Představte si tohle. Vaše biohodiny Vás vykopou z postele v 05:00. Pracovní dobu máte sice volnou, stejně Vám zabere někdy i 12 hodin denně. Dvakrát týdně posilovna, téměř denně potíte kimona napřed ostatním a pak i samy sobě. O víkendu zahradničíte na dvou zahrádkách, staráte se o jednu nemovitost a jednu domácnost. Vaříte (a už je jedno, jestli jen pro sebe nebo pro víc, času to zabere stejně). Perete v ruce. Ne, že prádlo hodíte do automatky a za hodinu vytáhnete. Žehlíte košile a puky na kalhotách. Navíc to vůbec neumíte, takže Vám to zabere třikrát více času. Protože pohyb je droga, tak musíte vyvenčit kolo a dřít si jemné pojišťovácké ruce na skále.
Četli jste pozorně. Počítali jste to. Připadá Vám to jako sci-fi. Tohle všechno zvládne jeden člověk. Navíc k tomu pochlastává, přece by kamarády nenechal ve štychu. Je fakt, že ani oni nenechají ve štychu jeho. Jěště by klidně zvládl nějakou obšťastnit orgasmem. Když ho chce někdo pohladit, tak nikdy neuhne, protože nechce druhého ranit.
Asi čekáte, že si přeci jen začnu stěžovat. Tak schválně, ruku na srdce. Pointa je jiná. Je to jen o chtění. Nepřínáším nic nového když napíšu, že stačí chtít. Vlastně chtít, věřit a konat. Nečekat, že u druhých najdete uznání. Ti, co Vás poplácávají po rameni, tak jsou za Vámi a stahují Vás zpět.
Takže mi slibte, že každý kdo to dočte, se dneska sebere a udělá něco, co už dlouho chtěl udělat a bál se toho.