Domácí utkání

A přitom mohlo být všechno úplně jinak. Zprávy i očitá svědectví referovaly o výborné formě. To jediné přípravné utkání, jež sem viděl, nebylo vůbec špatné, naopak, posily se jevily slibně, Brno neposílilo, prodala svého jediného šutera Doška, měl být plný dům, nachystané choreo, race, hlasivky a kvalitní travnatá plocha. Tak kde se stala chyba?! Kdo mě kde lhal, šálil, klamal? Aha?

Mělo to být jednoznačné domácí utkání, v němž by si domácí Synot s chutí zastřílel. Fandové by se bavili, žrali párky a chlemtali pivisko. O přestávce na panáka, po špílu se jít spokojeně opít do oblíbené domácí hospůdky. Cestou ze svatostánku potkávat frustrované brňáky a užívat si na vlnách štěstí a radosti. Tak já se ptám proč? Kde se stala chyba???

Protože to se občas stává. Z fanouškovského hlediska sme byli svědky nejhroznějšího případu tzv. domácího utkání. Stává se to tehdy, když si pozvete návštěvu, pokud možno fandící protivníkovu mužstvu, povsázáte sa o několik sedmiček archivu, protože holt v rumové euforii je snadné věřit!!! A pak...

Proč najednou zapomněli hrát a obrana se motala jak Maďaři v kukuřici?! Kde zostávali naši útočníci a skvěle sehraná záloha? Proč se trenér zbláznil a zažitou hru technických kombinací po zemi, krátkých narážeček a rychlých přechodů do útoku završených sérií parádních kolmic za obranu vystřídal tak nenáviděný, nechutný a nesledovatelný systém dlouhých nakopávaných míčů? Eště, že se jim je podařilo občas kopnout i směrem dopředu. To bylo k uzoufání!!!!

Nejde všechno svádět na výborné brankáře, jakkoliv byli opravdu skvělí!

A jak sme si to teda nakonec užili?

Domácí utkání se vyznačují několika znaky. Obrovským natěšením na fotbal. Ano! Odhodlaným popíjením piva a slivovice na stadionu. Ano! Pálením bengálů, říká se tomu RACE, nápaditým CHOREEM, třeba když celá tribuna z papírů vytvoří nápis, hlasitým SUPORTEM, prostě řvete s dalšíma jak o dušu a vůbec děláte blbiny. ANO! Hostující tým vyfasuje černenou kartu. ANO! A domácí tým zúročí tlak a opanuje hřiště. BOHUŽEL. Doma nenadávám rozhodčím, protože je známá věc, že doma je doma. NE! Já snad po 20 zápasech na toho debila řval, že je debil a možná sem mu vynadal do darebáků. Obávám se, že si to až tak nezasloužil. Bože, jak hluboce sem zase klesnul. Po domácích utkáních má člověk radost. NE! Slzy byly. Radost mohl mět tak maximálně Joh.n. Bléééé!

Člověk by si o přestávce měl dát u svého oblíbeného stánku párek či klobás. Ne, nebyl čas, zděšením mě přešla chuť! Celou přestávku sme se s Matesem utěšovali, že to dobře dopadne a ten gól dáme. Fanda domácího klubu si může během utkání zajít v klidu na záchod. Nic neuteče a pokud jo, tak se nic neděje. Cha, bych chtěl vidět tu sílu, která by se mnou ten špíl pohla k chození na WC! A doma je doma, čili budou góly. Pche! Marnost nad marnost! Nesnáším fotbaly končící výsledkem 0:0. To je největší opruz, jaký Vás může na stadionu potkat. Přežiju potupnou porážku, teplé pivo i studený párek, ale ne 0:0. Nikdy! Věřil sem do poslední minuty, i ten darebák sudí nám dal 5 minut navíc. Nic, pusto, prázdno!

Asi ste se Vy vykukové, co si říkáte fotbalisti, viděli už po špílu na pivu, co? Si myslíte, že sme jako blbí? Nebo se to hraje na rohy, karty či nedej bože auty? Radím Vám dobře, nehazardujte s mojí věrností, pánové v kopačkách, NESERTE MĚ!

Takže příští kolo Synot jede na Bazaly, jede vyhrát do Ostravy!!! Příští týden v pondělí jede Hampejz, Mates a Tomík na výjezd. Výjezd je návštěva venkovního utkání. Na ostravských Bazalech mají naši kluci reparát. Vše zapomenuto, vše odpuštěno. Před námi je další utkání, minulost nechme historikům, soustřeďme se vpřed. Předvedeme Chacharům, zač je toho loket. A čtenářům Maňi po neděli v pravidelném sloupku přineseme reportáž ze stadionu momentálního lídra naší ligy a z návštěvy k nejlepším fans v republice. A nejhorším hools. Máme se na co těšit! Forza Synot!!!

Zdroj:www.fc.synot.cz