Za požárem na Eiffelce byl turista z UH
Už dva roky hledím z obýváku služebního příbytku na jistou věž, jež se zove Eiffelovou. Již dva roky marně čekám na to, že i do tohoto železného kolosu to nějaký dobrák naboří letadlem a to pak bude, panečku, reportáž. Až do úterního večera jsem čekala marně. Stačilo ale, aby za mnou do Parisu přijela konečně ta správná, krví spřízněná, fundovaná delegace z rodného městysu.
Kromě nevýslovné radosti, že po dlouhé době vidím svou sestru i jejího drahého přítele šKM, jsem se každou chvíli musela zaposlouchat do zásadního rozhovoru typu:
MUDr E.M. : "Kolikáté už máš dneska cigáro?".
šKM: "Já nevím, asi desáté".
MUDr E.M.: "Tož to už bys mohl brzdit, né?"
šKM rezignovaně: "Mnooooooo...".
Nakonec ale náš kuchyňský expert rezignoval a ve snaze skrýt se co nejlépe zrakům své drahé vyrazil o samotě až na vrcholek celému světu dobře známé mnohatisícitunové železné dámy. S Paříži jako na dlani si v davu fotografujících Japonců konečně v klidu zapálil. Jeho pořádkumilovnost se mu ale vymstila ve chvíli, kdy nedopalek alias vajgl odhodil do jednoho z košů. Výsledek vidíte na fotografii. šKM prostě proměnil Eiffelovku v nejkrásnější komín na světě.
Jeho umělecký výkon, který možná vznikl nedopatřením, stál skutečně za to. Tři tisíce evakuovaných turistů, příjezd dvacítky hasičských vozů, televizní štábů bylo též neúrekom, neb i u žabožroutů již vypukl jev zvaný okurková sezóna. I já jsem byla nucena odsounout přípravu šneků k večeři a bleskurychle popisovat tuto událost. Ale to už byl šKM dávno pohodlně usazen v obýváku a s potutelným úsměvem na tváři se z okna díval na řídnoucí kouř, jenž se ještě z vrcholku linul. Se svou družkou dokonce pozoroval celý šrumec ohromným dalekohledem, který si na dovolenou vzal z rodinného archivu. Vzniklo proto podezření, že celou akci dlouhodobě plánoval. Že by další terorista ze Slovácka?