To bylo tenkrát v Kysaku
Kysak? Co to je? Pro někoho prázdný pojem. Pro někoho malá ves. Pro mne vzpomínka na prázdniny , při které se ještě dodnes třesu hrůzou, nebo pukám smíchy / záleží na hladině/.
Psal se rok 1993. „Mohli bychom jet někam na čundr“ povídá Babinský , práskající si bičem na dvorku. „Dade rozumíš, pěkně naskočíme na nákladní vlak a pojedem na východ!“ provolával skrz rány, které vyluzoval jeho bičík.
07.08. 1993 Žilina
Čtyři blbci: Bab, Dad, Flek a chudák Stehno stojí před železničním mostem u nádraží a snaží se naskočit na kolemjedoucí nákladní vlaky. To se jim asi po šesti hodinách povede. „A jedeme na východ hurá!!!“ provolává Bab štěstím.08.08. 1993 Vrůtky 3:30 SEČ
Asi po půl hodině dojeli čtyři blbci do 30km vzdáleného města Vrůtky, kde nákladní vlak končil a vše začalo znovu: Honička z osožákama, líbání se s Babinským abychom oblafli osožáky a naskakování na nákladní vlak. Jel rychle, vymrštil jsem se a drapl jsem madlo a vlak mě začal unášet do dáli. „Kurva zase nikdo nenaskočil, sám nejedu“ povídá Babinský vyskakující z onoho vlaku. „Babi já su naskočený!!!“ volal jsem zoufale. „ Kurva, nemožeš říct dřív!“zahulákal a bez problému naskočil znovu. Flek nevěřil svým očím, ale když si uvědomil že by zůstal jen s chudákem Stehnem, skočil po jedné s voznic na prázdném vagónu, určeném pro přepravu dřeva. Já jsem utíkal jako o život abych našel Babinského s Flekem. Zrovna když jsem běžel po sérii vagónů určené pro přepravu dřeva, slyším volání o pomoc. Chudák Stehno visel na jedné z voznic a marně se snažil přitáhnout na nákladní plošinu. Vší silou jsem ho popadl za batoh a vytáhl jsem ho nahoru.Vlak vjížděl právě do prosvětleného nádraží. Já jsem stačil ještě vylézt na vagón z uhlím a skočit šipku do jednoho z rohů vagónu abych se ukryl před nádražákama. „Pakuj jinam tady je obsazeno!!!“ zasakroval Babinský choulící se s Flekem v rohu, právě když jsem neodvratně přistával na jejich tělech. „Dobrých lidí se vejde“ odvětil jsem s klidem a velkým oddechem, že jsem konečně našel své druhy. Chudák Stehno projel celým nádražím jako opalující se krasavice na jedné z plošin vagónů pro přepravu dřeva, za hlasitých poznámek přiopilých dělníků, kteří čekali na normální vlak „Hlavně nenápadně idiote!!!“ rozčiloval se Babinský, po té co chudák Stehno se asi po půl hodině probral ze šoku, a jaksi se doplazil až na náš uhlák. Pak už bylo jen seskočení v Košicích. Týden neuvěřitelných tortur ve světle našeho vůdce Babinského, jenž by vydali na celou knihu a pak cesta domů, samozřejmě jak jinak než nákladním vlakem.16.08. 1993 Kysak 4:30 SEČ
Kysak leží asi 10 km západně od Košic. Babinský vybral tuto obec jako ideální místo pro náskok na vlak, jelikož Košice se mu zdáli moc velké. Po třech hodinách marných pokusů o nalodění jsem ležel v trávě u kolejí a kouřil cigaretu. Ostatní klimbali, jen Babinský se pořád, jako smyslů zbavený, pokoušel naskočit na vlaky, které kol nás projížděli velkou rychlostí. „Vypadáš jak starý rozzuřený motýl“ počastoval jsem Baba vtipnou poznámkou. V tom okamžiku se Baba držel madla a mizel do noci. „Jaja Dada starý motýl jaja“ zavolal na mě s neskrývanou radostí. „Kluci Babi naskočil!!!!“ hulákal jsem na zbytek posádky. V tom Flek. o kterém jsem si myslel že je v limbu, se nečekaně rychle vymrštil a skočil šipku po nárazníku posledního vagónu. Vyšlo mu to a Babi měl spolucestujícího. Zbyl jsem jen já a chudák Stehno, velmi nešťastná kombinace. Jel pomalu, skočil jsem, držím madlo, jsem štěstím bez sebe, chudák Stehno volá že také jede, jsem pořád štěstím bez sebe a jen tak si visím na madle a pak náraz, tma a nic. Probírám se v kolejišti. Po pravé ruce jezdí vlaky na Žilinu, po levé na Prešov. Ležím v tomto dopravním soutoku a nemůžu se ani hnout. Co se stalo? ptám se sám sebe. Najednou mi to dochází. Jak jsem si tak euforicky visel na madle, zapomněl jsem přitáhnout nohy a dostal jsem plný zásah do češek pod koleny od skříně na mazání výhybek, což mě zcela ochromilo. Nemohl jsem se hnout ani o milimetr. Ležím v kolejišti a přemýšlím o budoucnosti a hle! Hnul jsem malíčkem, pak palcem atd. Po půl hodině jsem rozhýbal celé tělo a konečně jsem se odplazil z kolejiště na silnici. Tam jsem se narovnal a začal normálně chodit!!! Obešel jsem celý Kysak a ocitl se zase na železničním mostu. Sedl jsem si, že počkám zase na nějaký vlak a najednou prásk!!! Do mostu uhodil blesk a během minuty se rozpoutalo neuvěřitelné krupobití. Nejkratší cesta na nádraží vedla po železničním náspu. Dal jsem se do sprintu, když tu skrz krupobití uslyším: húúúúúúú. Otočím se a vidím za svou prdelí lokomotivu. Skočil jsem šipku a skutálel se z 12m vysokého náspu do kukuřice, při čemž jsem se vydatně praštil do hlavy. Ležím si tak v kukuřici, padají na mne kroupy, kolem šijí blesky a já přemýšlím o ¨budoucnosti. Pak zase prdl blesk tak blízko mne , že jsem se dal na útěk. Proběhnuvši polem jsem narazil na nějakou lesní pěšinu, po které jsem běžel do prudkého kopce, když tu strom mi spadl do cesty. Lehce jej přeskakuji, pak běžím z kopce a konečně NÁDRAŽÍ KYSAK!!!. Na nákladním peronu pod stříškou jsem konečně v relativním bezpečí. Z batohu vytahuji igelitovou tašku do níž jsem si prozřetelně dal náhradní oblečení. Za chvíli sedím celý v suchém ,pálím jednu marsku za druhou a bilancuji situaci:- hotovost: 20 czk
- jídlo: žádné, vše má Baba
- ostatní: vše mokré jen pět suchých marsek v mýdlové krabičce
- vzdálenost domů: 400km
- zranění: kulhám, odřeniny po celém těle, třeštívá hlava
- čas: 7:30