Tečákova smrt

Litinový poklop sloužící v Baru U krachující letecké společnosti za dveře poskočil a přestože Tečák původně plánoval praštit pěstí do barové desky láskyplně po léta dnem i nocí leštěné čely štamgastů, praštil zcela mimo plán sám sebů o zem, jež se v Baru u krachující letecké společnosti dala jen matně tušit. Litinový poklop sloužící v Baru U krachující letecké společnosti za dveře nadskočil podruhé. Tečákovo tělo se dalo na podlaze Baru U krachující letecké společnosti jen matně tušit. Udivení hosté, štamgasté a jiná sebranka pod vedením manželské dvojice zahradních architektů s podivným poněmčeným jménem se zvedla a v čele s třípísmenkovými individui TAPem a ZVLakem, Bejbyho psem Drugstorem, alkoholikem Hampejzem, prostoduchým Číňanem Panem Li, odulým Dulou Půl Járem a vůbec šak je všechny dobře znáte, začali bezuzdně vypíjet bar. Nad tím se jak sluníčko usmíval, pod stropem v horolezeckém úvazku zavěšený a s otevřenýma očima spící Guru. Nutno poznamenat, že o Tečáka se nikdo nezajímal. Proč také, když Tečák byl jejich nejoblíbenějším barmanem právě proto, že čas od času provedl nějakou záhadnou věc, z níž pokaždé vyplynula možnost konzumace rozličných alkoholových nápojů, zvláště pak piva a málo ředěných destilátů zdarma. Všem se zdálo nepodstatné řešit, šel-li Tečák zrovna na třítýdenní procházku doubravou, či na paravýcvik nebo kutat střelný prach či splouvat řeku s nějakou lepou, slepou?, babou. Hlavně, že pokaždé ve svém dobrodružném vytržení nějak zapomněl ošéfovat bar a dalo se chlastat jen tak, na účet vesmíru. A tak i toto teatrální Tečákovo zmizení bylo považováno za neškodnou, ba přímo velmi půvabnou hříčku tohoto jejich šestirukého barmanského poloboha a prostě ji jen zařadili do široké škály Tečákova arzenálu zbraní, historek, přítelkyň, aktivit a jiných více či méňe vkusných věcí s jeho osobou spjatých.

Popravdě řečeno, bylo dobře, že se o něj příliš nezajímali. Tečák si právě prožíval svoji smrt a nestál o to být příliš rušen. Spíše se jen tak bavil vzpomínkami na ty krásné časy kdy jebal hosty za to, že chtějí pít pivo, když on má zrovna náladu lít do nich tvrdý alkohol, s láskou vzpomínal na ty všechny jejich ožralé ksichty, řev, halekání i prosby na kolenou, ať už do nich ten chlast nelije, prostě mu hlavou prolétlo to všechno co dělalo Bar U krachující letecké společnosti barem U krachující letecké společnosti. Tečák postupně přestával ovládat svých šest ruk, pomalu jej opouštěla síla, neměl již chuť na barmaničení, neustálé hledání tváří v hustém dýmu, otevírání a zavírání litinového poklopu, cítil se blažen, že již nebude muset uklízet v místech, kde se pro kouř nedalo dohlédnout tušeného dna, země, pevné půdy a tahat opilce z baru ven a střízlivé z venku do baru, opravovat poničené zařízení a vůbec, těšil se na klid a na to, až se v barmanském nebi osprchuje, převleče do čisté košile, uváže si vázanku anglickým kravatovým sukem, obuje místo dobře prošlápnutých sandál naleštěné polobotky, nahodí sako a vyrazí do pořádného V.I.P. nebeského baru na kultivovaného panáka s kdoví s kým. Tečák umřel a nad jeho tělem se konala pěkně povedená párty. Zatímco kdosi blil za repráky a Bejby se plazil po litrovce od fernetu vykřikujíce, že toto je dívka jeho parametrů, Tečákova duše něžně, tak aby nerušila, nazdvihla litinový poklop, jež v Baru U krachující letecké společnosti sloužila za dveře, a pomalu se vydala na svoji poslední barmanskou cestu do barmanského nebe.

Přestože Maňina stolní společnost navštěvuje Bar U krachující letecké společnosti dál, nějak to tam de bez Tečáka od +5 k -6. Ale z interních Maňiných informací plyne, že pokud na nás Tečák shlíží z webu, tak se znovuzrodil a barmaní v Baru U děravých stolů!!! Více v příštím pokračování.