S Dulou na Bunči

Sraz byl v 15:50 na Korádu a Dula pln sportovního ducha mi nedovolil pivo. On mi dokonce nepovolil ani kofolu a že jako rovnou jedem. Bidon s vodou jsem pochopitelně zapomněl doma. No co, dáme si někde po cestě.

Dal jsem si první pivo v Rozsypalově lesní osadě, Dula jen matonku. Na Bunči jsem si dal pivo, segedínský guláš s pěti knedlíkama a Dula matonku. Nakonec jsem do něj vlomil oskorušovicu a do sebe pochopitelně taky. I do barmana Marka. Ten mi dokonce schoval lahev, prej bude letos poslední, protože Jelínkovi se moc neurodilo. Není nad to mít dobré styky.

Po dlouhosáhlém přemlouvání (stejně to bylo tím panákem) se mi podařilo natáhnout naši trasu ještě přes Brdo a Vlčák. Tam jsme uhnuli směrem na Staré Hutě a po cestě jsme opravdu viděli toho slepýše, co o něm psal Lipan na Maňi. Byl tam a bylo lze jej pozorovat.

Z Hutí jsme vyhopkali na hlavní brněnskou, odtud na starou brněnskou a pak šup! serpentýnama na Smraďavku, přesněji do dospody „U Křížku“. Tam jsem si dal dvě piva a Dula matonku s vínem. To bylo neklamné znamení, že už se vidí doma.

Nešlo se loučit jinde, než v nové hospodě u Letu, jak se přejíždí Olšava. Bylo tam neuvěřitelně komárů, ale paní měla repelent. Dal jsem si pivo a Dula matonku s vínem. Paní zavřela a jelo se domů.

Bylo to moc pěkné, výlet řadím do kategorie hodně, ne však extrémně povedených. Doma jsem dal lahváč a s dobrým pocitem Brazílie – Chorvatsko 1:0 jsem usnul.

Ujeto 85 km, spáleno 3500 kcal, vypito 6 piv a 1 oskoruša.