Óda na letní den

11. srpna 2011·Bratr Pů

Byl letní den a já zapocen, to nemohlo být jenom tak, že podpaží bije na poplach!
Neslyšel jsem prosby ženy, jdi si! Jdi do koupelny!
Řekl jsem, ženo! Ženo má. Nebuď tak pitomá!
Ještě chvíli to vydržím a okolí svým pachem nabažím!
Né! Né! Co to je? Proč mě tělo zrazuje?
V podpaží krom pachu, klube se tam něco beze strachu!
Dívám se, dívám, oči protírám! Strachem vlastně ani nedýchám.
V tmavých místech podpaží, jebák z těla vyráží.
Byl letní den a já zapocen.

Komentáře (3)

zvl · 11. srpna 2011, 19:46

Jenom dvě poezie

Jenom dvě poezie ve vesmíru jsou horší, než ta Vogonská. Tahle je však mnohem lepší!!!

Bratr Pů · 11. srpna 2011, 20:00

Re: Jenom dvě poezie

JJ dík. Ty slova tě napadnou hned, když se podíváš do zrcadla a obdivuješ to, co se ti tam urodilo:)

tap · 12. srpna 2011, 13:09

ALE KDYŽ SI VZPOMENU...

na Azgothskou "Ódu na malou hrudku zeleného hnusu, již jsem objevil v podpaží jednoho letního jitra", opěvovaný předmět je vcelku podobný. Jeden vesmír! Jedno vědomí! Jedna poezie!