Kterak Tečák rybařil
Dopoledne. Venku pošmourno až zataženo. Je brzké ráno, něco málo před polednem a zpod
peřiny vykoukne hlava. Ranní ptáče se začíná protahovat, jedna ruka, druhá, třetí, pak pravá
noha, zbývající tři ruce se vyklubaly zároveň s levou spodní končetinkou. Ale, ale ........ Tečák se
probudil dnes velmi brzy. V tom bude na sto% nějaký zakopaný punťa.
Leží a přemítá co s načatým dnem. Sakra, vždyť on by mohl zajít na ryby. No co, voda z polí už začíná opadávat. Letos ty povodně nebyly nic moc. To stačilo jen vzít svou velmi oblíbenou, nepostradatelnou Gemu, pár lahváčů a cigaretky Start a může vyrazit honit po oraništi rybičky. Během pěti minut už vyráží ze dveří, nabírá směr k Kunovskému lesu.
Cestou míjí tzv. Hawai a zavzpomíná na mladá léta. Tato přírodní scenérie byla svědkem jeho mladického, nespoutaného života kdy alkohol tekl proudem, stovek vykouřených cigaret, zástupy mladých, krásných, sexuchtivých slečen, nekončící večírky ..... ah, ty krásné vzpomínky mu vhání slzičky do očí. Zklidňuje se kouřením tří cigaret zároveň, otvírá správně vychlazeného lahváče, posledního, který vydržel cestu až sem. Třetím douškem splachuje dávné vzpomínky a s povzdechem a lehkým usměvem na rtu se vydává dál na cestu.
Ejhle, tamhle stojí chata pana Kö, ještě malínký ždibíček a voda se nastěhuje do tohoto útulného stavení. Jen to néééé. Vždyť tady má proběhnout za pár dní další vyhlášená pijatika, původně snad pod zástěrkou něčích narozenin. Snad do té doby voda opadne, nezanechá žádné následky a avizovaná akce bude jako vždy nadmíru úspěšná.
Krása. Voda začíná ustupovat, stačí jen se brodit bahnem a sbírat ryby. Natáhne tedy své apartní lehce obnošené mantérky a už se jde rochnit. Jenže!!!!!! Povrch, pravda trošku hodně nestabilní a s každým krokem zapadává stále hloběji do toho sajrajtu. Asi pět metrů od suché země zapadne až po nápravy. Tedy u něj to je někam po sedací část zad, normální člověk by zapadl až po krk.
Aspoň k něčemu jsou dobré tři páry rukou, postupně se snaží vyškrábat se ven. Pochopitelně, že zabředává stále hloub a hloub a hloub a hloub. Už se pomalu loučí se svým mladým, bohatě prožitým životem a v duchu dává sbohem všem svým kamarádům se kterými prožil tolik historek v baru U krachující letecké společnosti. Loučí se se všemi, kteří mu nezaplatili proslopanou útratu, loučí se se všemi kterým on sám i v té nejlepší víře nestihl zaplatit a v tom dostává spásný nápad, když to nejde normálně, toš to vyzkoušáme po zpátečnicku. Láme se v pase, zády ulehá do bahenní koupele a pomaličku, polehoučku (pro něj to není normální jev) se po zádech snaží odpíďalovat ven. Po zhruba hodině se dostane na jakžtakž stabilní povrch, hlasitě si oddechne zapálí zabahněnou startku. Cigaretku vychutnává, další ruce už noří do velmi oblíbené a nepostradatelné Gemy, vytahuje trošku méňe, čí více jeté monterky. Špivavý jak prase, páchnoucí jako chovný rybník před výlovem, seškrabuje schnoucí bahenní tělovou masku. A odjebává se zpátky do civilizace k životu, k dluhům, ke své stodvacetikilové městské víle Amálce a davu svých blízkých neodbytných ...........!!!!!!!!!!!!!!!!!!?????????????????????