Jak Kordulka plavila dřevo na zimu

Hned mi ale prozradil, že to dřevo je vlastně vyvrácený celý strom a že je uvízlý ve větvích kousek za Pahrbkem a že se pro něj pojede na lodi Kordulka. No to je ale panečku jiná brigáda!

Přijel jsem na kole na Rejdu, kde už Hampejz čekal se sklenicí v ruce. Dali jsme si tedy nějaké ty jontové nápoje, abysme nezamdleli a pustili se do toho. Michal nastartoval Kordulku a jelo se.

Celou cestu se bylo čím kochat. Chvíli jsme si prohlíželi rybáře, kousek dál zase místo, kde byl nedávno uvízlý kamión, vysvětloval mi také, co vše ti může řeka dát (když to někomu o pár kiláků proti proudu před tím vzala) a také jak jeho prapradědeček těžil duby z bahna a jak u toho málem jednou zemřel.

Michal sahal rukou do vody a říkal, že voda už je teplá a že koupat by se dalo. Potvrdil jsem mu to, ale rovnou jsem podotknul, že se koupat nechci. To mi zase potvrdil Michal a zatočil kormidlem.

Když jsme přirazili do keřů, začala profesionální akce. Nejdřív jsme odložili mobilní telefony, chopili se lan a vesel a pomocí brilantní techniky kormidlovací (Hamp) a silných paží zvedacích a odstrkovacích (Zvl) se nám v rekordně krátkém čase podařilo dostat kmen doprostřed řeky Moravy. Následoval převaz a tradá zpět na Rejdu.

Cestou jsme vzpomínali staré vorařské řemeslo i pivo, které na nás čeká a doufali jsme, že se trefíme do komory a neponičíme žádnou loď v přístavu. A opravdu se nám to všechno napoprvé tak parádně podařilo, že nás za to dokonce telefonicky pochválil Stancek z Holandska.

Komorou jsme propluli a zbýval poslední úkon. Uvázat strom ke břehu, kde bude později vytažen a rozřezán. S dobrým pocitem, že jsme fakt profesionálové a se slovy, že se tím budu jednou živit jsem se nahnul z lodě nad vodu a jenom slyším "ŽBLUŇK!". Zděšeně jsem šáhnul do kapsy, kde v tu chvíli již mobil nebyl. Než jsem se stačil rozmyslet, jestli nejdřív zuju tretry, již jsem zahlédnul bílou prdel Hampejzovu. Stál jednou nohou na displayi a volal "Mám ho!". Bůh ví, jestli ještě palcem u nohy odeslal útok v Travianu, nicméně jej vytáhnul ještě svítícího.

Já jsem rychle vyndal baterku a on pokračoval v uvazování, když už byl ve vodě. Jakmile to měl hotové, připomenul mi, že je záchrance mého telefonu a šlo se pro myslivce.

Netřeba snad zdůrazňovat, že nezůstalo při jednom. Poseděli jsme do 2 do rána, jelikož pití bylo lahodné, partička příjemná a jedna slečna dokonce uměla zpívat. Padla na nás tma a nakonec i únava.

Na kole jsme domů nejeli. Původně jsme chtěli obsadit jeden z hausbotů, ale nakonec jsme zvolili taxík. A protože jsem tam nechal své kolo i rozebraný telefon, musel jsem ráno zase na Rejdu a tedy jsme mohli hodit i Hampejza autem. On totiž jede dneska vystřídat Stancka, přebírá po něm Holandsko a neměl by se jak dostat k autu. Je to vůbec možné, jak on to dokáže vždycky tak parádně zorganizovat?