Jak jsem páchal sebevraždu
Podzimní přehlídka paranoidní publicistiky pokračuje.(není ta věta nějaká divná?)
Před půlnocí jsem taky ploužil, pil pivo a slečny byly přítulné a … Byl to velmi příjemný večer. Jenže tohle mě už delší dobu nebere. Vyprovodil jsem slečny domů, cestou sebral čtyři cihly, vratil se do hospůdky, koupil si dva lahváče a vylezl na most.
Cihly svázané do dvou úhledných balíčků,
z nichž každý mám připevněný k jednomu zápěstí prádelní šňůrou, leží vedle mě a já otvírám druhé pivo.
Přemýšlím, jestli jsem na něco nezapomněl:
Dopis na rozloučenou - leží doma na stole;
Pozdravit známé – co se dalo, jsem stihl; Pomilovat se – splněno na 180%; Dluhy – nestojí za řeč; …
Probírám to ze všech stran. Vše je v pořádku a nic mi tedy nebrání skočit. Cihly mě stáhnou ke dnu, vydechnu a je to.
Co tady? Nůž! Ty vole ty máš v kapse nůž. Ještě by ses v poslední chvíli odřezal. Nic, nůž nechám na mostě.<> Popíjím druhé pivo a pohrávám si s nožíkem. Mám ho rád a nerad se s ním loučím. Přeci jen je památeční. No co, s sebou si ho vzít nemůžu. Do teď všechno klape.
Sečetl jsem v duchu všechna pro a proti svého žití a vyšlo mi zase proti.
Pivo došlo. Vstal jsem, vzal nožík, odřízl cihly, slezl z mostu a šel do hospody vrátit flašky. Byly bez zálohy a hospodská by mi vynadala. Taky jsem po těch lahváčích dostal chuť na točené. A místní bigbítová kapela tak pěkně hraje…