Hampejzův Skotský deníček II.
Odhlédnuvše od uvítacího ceremoniálu, začíná se nám ten skotský pobyt vybarvovat v těch nejlepších barvách hned cestou z letiště. Spojili sme se s principálkou školy, promptně nám zajistila taxíky a tak už v jednom spolu s ředitelem Liborem sedím, popíjíme slivovičku na zahřátí, protože čekání na taxíky doprovázelo typické skotské počasí – vítr, chlad, přeháňky, a kecáme s řidičem.
Představa o golfu nabírá konkrétních kontur hned v taxíku. Taxikář má hendikep kolem 15 (k takovému se dopracovat, koupím bečku Plzně!) a dost se diví, že já na žádný nehraju. Inu nehraju, protože si pořád myslím, že hraju pod psa. První kulturní rozdíl – na handikep se prostě asi hraje...
Konečně na místě. Můj domácí se jmenuje Tom, starý mládenec, 59 let, před dvěma rokama si řekl, že už se nahonil v práci víc než dost, sekl s tím, je v důchodu, zahradničí, rád tančí, potkává se s kamarády (rozuměj, paří) a hlavně denně hraje golf. Má o 10 let mladší přítelkyni, ovšem bydlí sám, zjevně moudrý muž.
Jeho současný hendikep je 10,7, ale jak říkal: „Už nejsu nejmladší, býval singl...“. Taky se diví, že nehraju na hendikep, ovšem když se zeptá, za kolik ran dám devítku, musím s pravdou ven a přes všechny výmluvy na to, že su začátečník, významně krčí obočí. Začínám se bát. Dám mu ochutnat slivovicu, okamžitě ji překřtí na FIREWATER a další odmítá. Říká, že s tím mojím golfem budeme muset něco udělat. A posílá mě spát, má recht, je jedna v noci a v 7 vstávám do školy. Usínám s myšlenkama na to, jestli to byl dobrý nápad sem ty golfové hole tahat...
Ráno je hektické, sprcha, snídaně, pochytávám každé druhé slovíčko, z toho si dávám dohromady že mě do školy zaveze, když mám ten first day, super. Ve škole se setkávám s ostatními, všichni sme se v pohodě dostali domů, sdělujeme si první dojmy z ubytování, někde horror, někde pohoda. A pak to začíná, přivítání, rozřazovací test, coffe break, první výuka, obědová pauza, vyřídit průkazku na autobus, pořešit oběd - zapadnem do první hospody, dáme si hagis, čemuž se pak všichni skotové, s nimiž se o tom bavíme, smějí, ale dvěma z nás chutnalo, třetímu ne, čtvrtý z nás si to raději nedal vůbec. A nemají licenci na prodej alkoholu, takže žádné pivo.
Hagis je skotské národní jídlo, jedná se o pomletou směs skopových vnitřností, jež se zašije do ovčího žaludku a vaří. Připomíná to jelito a je to minimálně stejně tak dobré. Polovina Skotů mu nemůže přijít na jméno, druhá ho zbožňuje, z turistů si dělají každopádně všichni prdel, když jim to doporučí k jílu jako delikatesu. Na nás si nepřišli, šli sme po něm cíleně a mě opravdu moc chutnal.
Po obědě 3 hodiny výuka one to one. Nářez. V 6 se vyřízený dovrávorám ze školy, Tom už čeká s večeří, přijme jednu ohnivou vodu a začne plánovat ten můj golf. Ukazuju mu můj prasklý driver, za 3 dny už mám díky němu nový, ze sekáče, jen 2 roky starý, sleva z 280 liber na 60. Takové malé dělo spíš už pro zkušené hráče. No nekup to. Říkám, že u nás sou dost drahé golfové boty, sednem spolu k internetu a na druhý den si z obchodu odnáším nové Calaway golfové botky za 50 liber... Ochotný prodavač mi ještě vnutil troje značkové ponožky a 100 týček. Vzhledem k tomu, že u nás je to všecko 3x dražší, neolitoval sem. Poslouchám Tomovi výsledky z dnešního a předchozího dne. No, tak teď už zbývá jen jít hrát... Večer usínám a bojím se té ostudy na hřišti ještě víc...
Ochutnal už Hampejz skotskou whisky? A jak to teda vypadá s tím skotským ALE? A odvážil se konečně na ten golf? Zlomil nad ním Tečák s Fáfou hůl? Wedgu a nebo putter?
Pokračování příště...