Fáfovy nové kozačky

Výhoda třeba byla, že si Fáfa mohl skladovat doma věci, které našel v popelnici. Nevýhoda byla, že nikdo nechtěl chodit k Fáfovi na návštěvu, takže byl pořád sám. Žít sám to je taky výhoda a nevýhoda v jednom. Výhoda třeba je, že si můžete doma skladovat věci, co najdete v popelnici. Nevýhoda třeba je, že když ztratíte čich, tak vám nikdo neřekne, že třeba smrdíte. Takže Fáfa žil sám, smrděl a nikdo mu to neřekl.

Jednou se Fáfa vzbudil a strašně mu slzeli oči. Zkusil si do nich kápnout aceton, ale vůbec to nepomohlo. Když nepomohl ani průplach ranní močí, tak si Fáfa zase lehl, chtěje usnout, doufaje, že spánek vše odvaje.

Nejenže neusnul, ale hustý hlen z očí mu přilepil hlavu k posteli, což byla poměrně vážná situace. Nejprve se Fáfa snažil od postele odtrhnout, což se mu i chvíli dařilo, dokud se však zády nepřilepil na obří mucholapku pověšenou na zdi místo svého oblíbeného plakátu s prsaticí Chelseou Charms, která mu nosila černé můry a dusila ho prsy ve spánku, stejně jako její předchůdkyně Keisha. /viz.obrázky/
 
 
Nakonec se snažil dostat nějak k telefonu a zavolat pohotovost, což taky nešlo, protože telefon nikdy neměl, ba ani neznal číslo.
Tak Fáfa přilepen ke zdi s postelí na držce strávil asi dva týdny, když tu přišla Myšlenka poudáce: „Když přilepená leb jest z hlenu, zkus zazpívat si kantilénu.“ Tož Fáfa zamručel nějakou divnou melodii. Po té hlen povolil, postel z huby mu spadla a mucholapka přestala záda lepit, jenže slzel dál a nebralo to konce.
Když to přišla zase Myšlenka řkouce: „Zkus si nohy vyčistit, uvidíš, že bude líp. Ze smradu ti slzí očí, zkus aspoň nohy umýt v moči.“
Fáfa to udělal tak, jak mu řekla Myšlenka a skutečně to slzení přestalo. Nakonec si koupil v secondhandu staré růžové kozačky, do kterých si nohy betelně zalil voskem tak, aby už nikdy nesmrděly a on už nikdy neslzel.

A jaké z toho plyne ponaučení:
Lepší čisté nohy, než hudební vlohy.
Když nohy smrdí na sto honů
Nespasí tě zvuky tónů!
Jenom solvina!!!!