Fáfa, pejsek Fufelko a královna zakrslých psíčků znovu zasahují

„Psíčkařina je věda“, povzdychl si Fáfa, vyhazuje z domu již páté kozačky rozkousané od roztomilých čubantů psích. „To teda je!“ povzdychl pejsek Fufelko, hryzaje nový kredenc z ořechového masívu. „Měl byste si ty vaše blešáky více hlídat!“, lamentuje soused, nesouce v rukách tři roztrhané slepice. „To je pravda!!!“ ozývá se s fronty plné drobných kovozemědělců, kteří třímají v rukách rozškubané zvířecí mrtvoly, před Fáfovou chatrčí. Po té co Fáfa vyplatil i posledního sedláka ze škod napáchaných jeho psíčky rozhodl se pro sebevraždu.

„Jak bych jen ukončil svou životní pouť?“ mumlal si jen tak sám pro sebe. „Oběs se na větvičce“ odvětil hodný psák Fufelko. Fáfa tedy vzal provaz, vyhledav v zahradě tu nejmenší větvičku, uvázav provaz na větvičku ,nakonec větvička mrška, se pod jeho tíhou sama ulomila. Sotva dopadla i s Fáfou na zem, začal haváček Fufelko vyprošťovat svého pána tak vehementně, že podhryzal celý strom jako bobr /myslím tim bobra jako bobra ne bobra jako bobra/, který pak padl k zemi a zavalil Fáfu i čubanta psího Fufelka.

„Co budeme asi tak dělat?“ mumlal zavalený Fáfa do hlíny. „Nevím“ odvětil písek Fufelko. Když tu naštěstí přišla Myšlenka poudáce:

„Lízala pejska nádobí
spadlo na ní větvoví
kdyby tak pejska nelízala
větvička by nehapala
Fugelko kurva neváhej
normálně se podhrabej“

Tak Fugla hafant psí, začal hrabat. Napřed to šlo ztuha, ale poté co se prohrabal celou zemskou kůrou, až na hranici vnějšího zemského pláště, objevil ložisko uranu, které celé spapal a ucítil mocný příval energie. Fugla už nebyl obyčejný pejsek ořeší , nýbrž mocný atomový štěkant s obrovskou silou. Projel vnějším a vnitřním zemským pláštěm jako blesk, vnější a vnitřní jádro zemské šlo trochu hůř, ale nakonec se prodoloval do samého středu země, kde se občerstvil tekutým niklem a pokračoval v norování dál, až se vyhrabal na oceánském dně poblíž Jarvis Islands, lehce proplaval mezi Filipínskými ostrovy směrem k Majasii, tam už musel vystrčit čumák z vody a pořádně se nadechnout. Pak to zabořil na Indii, nasral na Srí Lanku a definitivně vyplaval na souš až u Pákistánských břehů. Poté proběhl Tureckem, Bulharskem, Srbskem, Maďarskem i Rakouskem, pak přes Mikulov přímo na Brno, pak do Bučovic kol kulturního domu Kaťák doleva ke kinu Brigáda pořád rovně až do polí, pak podél říčky Cézavky až na zástřizelsko, poté silnicí do kopce kolem bistra Oáza až na horní konec Střílek na Padělky. Tam našel Fáfu zavaleného stromem, kterýžto čumáčkem rozmělnil v piliny , čímž Fáfu vysvobodil a tím definitivně vybil svou radiaci. Fáfa vstal, narovnal se poděkoval statečné Fugelce , odevšiv do hospody řešit problémy se dřevem na zimu. Na psáky kousavé se už více nezlobil a dokonce sousedi tvrdili, že jim koupil čerstvý klobásek.

A jaké z toho plyne ponaučení?

Lepší psíček naivní než-li lidé protivní