Dvě hlucké zenové
Zdenův zážitek probudil v mé hlavě vzpomínky na „vínové“ příhody, které se dějí v Hluku.
To šel jedenkrát můj brácha překoštovat vína svého kamaráda Pepy. Pepa byl ten večer svátečně naladěn i montérky měl jakési čisté a v ruce třímal minikoštéř . Brácha se podivil, protože o existenci tak miniaturního náčiní neměl ani potuchy.
„Enom hovado koštuje víno normálním koštéřem“, poučil ho přísně Pepa, „my inteligenti a fajnšmekři jedině týmto jednodecovým. Okoštuješ víc vzorků a neožereš sa…“
No, zkrátím to: nevím, kolik okoštovali vzorků, nevím esli sa ožrali.
Ale Pepin rozbil ten malučký koštéř a natrhl si ty sváteční montérky.
Past na hosta
A kdysi se zas stalo, že Hlukem bloudil neznámý cizinec a ptal se po místě, kde by mohl okoštovat nějaká vína. Měl štěstí, protože narazil na Pepu. Hned se odebrali do jeho sklípku a Pepa nalil první vzorek.
„Tož co?“ testoval Pepin cizincovy chuťové buňky. Ten usrkl a blaženě se uculil: „Tož, dobré….“
„Co?!“ zaburácel Pepa, „kurva tož toto že je dobré víno?! To bysem nepíl ani řiťů!!“
Málokterý vinař nahlíží tak objektivně na svůj výrobek…