Drahoš Hron a čas, Babinský a čas
Doba se pořád mění, to všichni dobře známe a víme.
Dříve se posílaly dopisy, telefonovalo se se sluchátkem v ruce, všecko trvalo dlouho a bylo navíc i hezky nejisté.
Dnes si posíláme maily a odpovědi na ně dostáváme obratem, ti chytřejší z nás rovnou sdílejí některé své zprávy s velkými skupinami osob sobě podobných.
Kdeco už nenávratně zlhl hrob: telegramy, telefonní budky, kopíráky…
Každý dnes v jednom kuse hledí do mobilu a maří tak nemalý díl svého času.
Ne už tak Ing. Dr. Hron: všecko s ním trvá pořád stejně dlouho jako ve starém dobrém "pravěku", co tu byl tak před 25 lety a dřív.
Ing. Dr. Hron odpovídá na mail stále v řádu dní, úspěšný pokus o kontakt telefonem trvá zpravidla přibližně jeden pracovní týden.
To vypovídá o značné osobní kontinuitě. Čas, ten nemá na Ing. Dr. Hrona vliv.
Zřejmě jde o účinky záře pana Babinského, co na něj padá.
Babinský sám je člověk už zcela mimo obvyklý čas. My ostatní (tedy až na Jarka) jsme prokazatelně již přelezli přes horizont a pomalu či rychleji se posunujeme ke konečné stanici. Zatím Romka si vychutnává svůj mladší střední věk (rozuměj: jde o některou z fází mládí, mládí bez konce…), sází stromy, kupuje pozemky, hromadí sůl, do zblbnutí renovuje střechy a okna na svém baráku chabaňském i městském, o prázdninách drží prázdniny.
Je to celé hodno obdivu, je to báječné!